(1898 – 1973) český fyzik, akademik, profesor a spisovatel, autor odborné literatury, literatury pro mládež a science-fiction.
Studoval na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, kde získal roku 1922 doktorát přírodních věd. Pokračoval ve studiu v Paříži na Sorboně a věnoval se rovněž radiologii pod přímým vedením paní Marie Curie-Sklodowské.
Po návratu do Československa vybudoval Státní radiologický ústav (1926). Roku 1926 se vydal na Špicberky, aby se pokusil o vědecká měření v blízkosti severního pólu. Na přímluvu Amedeo Nobila se mu podařilo umístit měřicí přístroje na vzducholoď Norge. Při letu vzducholodi přes severní pól na Aljašku obsluhoval přístroje švédský vědec Finn Malmgren.
Roku 1928 byl již Běhounek oficiálně přizván k účasti na výpravě vzducholodi Italia pod vedením generála Umberta Nobila. Na vzducholodi Italia přeletěl jako první Čech nad severním pólem. Vzducholoď ztroskotala při návratu severovýchodně od Špicberk a František Běhounek s dalšími trosečníky strávil více než měsíc na kře ledové. Zásluhou krátkovlnné vysílačky byli zachráněni ledoborcem Krasin. Své zážitky popsal v knihách „Trosečníci na kře ledové“ a „Trosečníci polárního moře“.
V roce 1929, rok po návratu z této výpravy, habilitoval na Karlově univerzitě a stal se docentem radioaktivity a atmosférické elektřiny. Nadále se zabýval vědeckou prací i psaním knih.
V letech 1933-1945 vedl v Praze Státní radiologický ústav, který předtím zakládal. V letech 1936-1938 se podílel na založení observatoře atmosférické elektřiny na Štrbském plese. Po roce 1945 byl vedoucím fyzikálního oddělení Radioléčebného ústavu v Praze. Od roku 1951 vedl Onkologický ústav. V roce 1953 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Roku 1954 získal profesuru na Karlově univerzitě. Od 50. let byl expertem ministerstva zahraničních věcí v UNESCO pro výzkum atomového záření. Od roku 1956 vedl katedru dozimetrie ionizujícího záření na ČVUT. V roce 1960 získal titul akademika. Kromě mnoha jiných ocenění v roce 1956 obdržel vědeckou hodnost DrSc.
František Běhounek po celý život udržoval kontakt s bývalými účastníky výpravy Italia. Ještě roku 1968 se spolu s Umberto Nobilem podílel na natáčení dokumentárního filmu Vladimíra Kabelíka „Vzducholodí k severnímu pólu“ a společně zavzpomínali na události před 40 lety. Zemřel roku 1973. Jeho osobní archiv, uložený v archivu ČVUT, obsahuje mnoho dokumentů z dobového tisku apod. vztahujících se k výpravě vzducholodi Italia.